Do druhé poloviny 19. století byla osada tvořena poměrně malým počtem domů. Severně a jižně od osady se nacházely soustavy rybníků na Stonávce. Vlhčí stanoviště u vodních toků pokrývaly travní porosty. Jižním až jihozápadním směrem od intravilánu se nacházela ostře ohraničená plocha lesa. V druhé polovině 19. století došlo k rozrůstání osady v důsledku těžby uhlí v okolí. Tato přírodní surovina tak zapříčiňuje během poměrně krátké doby (100-150 let) drastické změny v krajině. Nejprve došlo k rozšíření zástavby, s tím souvisí změny zemědělských ploch na nezemědělské a zánik původních rybničních soustav. Nově vzniklá zástavba byla složená z rodinných i obytných domů. Vznikla zástavba jak řadová, tak rozvolněná. Rozvolněná zástavba propojovala jednotlivé intravilány původních sídel. Vytvořila se tak propojená sídelní struktura, typická pro tento region. Kolem roku 1945 už probíhala výrazná těžba. Zemědělské plochy vytvářely mozaiku jednotlivých políček orientovaných k daným domům (statkům), které jsou rozptýleny v krajině. Poměrně zachovaná zůstává lesní enkláva. Severně od původního intravilánu vznikl kolem zámku park s množstvím vzrostlé zeleně. Zeleň byla zastoupena také v intravilánu obce, minimálně však mimo něj. Dnes je krajina tvořena především lesní a vodní plochou, protkána je dopravní sítí a doprovodnou infrastrukturou. Na místech, které se nachází mimo les a nejsou na ně kladeny nároky na využívání, se nachází travní porosty bez zemědělského využívání s rozptýlenou zelení. Kromě odkaliště Pilňok se zde nachází i haldy po těžbě. Částečně zůstala dochována jižní hranice lesní enklávy, za kterou se nachází orná půda.