Obec se nacházela v malé kotlině Jesenické pahorkatiny ve výšce 595 metrů nad mořem, kde byla vystavěna jako lesní lánová ves s nejasnou dobou založení (nejstarší dochovaný pramen pochází z roku 1406). Původní osada byla zpustošena pravděpodobně za husitských válek a znovu osídlena německými kolonisty pravděpodobně v první polovině 16. století. Jako samostatná obec byla po roce 1850 součástí soudního okresu Olomouc-venkov. V roce 1930 měla obec 79 domů a 359 obyvatel (z toho 3 Češi a 356 Němců). Po druhé světové válce bylo původní obyvatelstvo vysídleno a obec částečně dosídlená, přičemž na konci roku 1946 zde žilo ještě 221 obyvatel.