Osadu založila v druhé polovině 18. století manželka ředitele biskupského velkostatku Pavlína Rustová, na pozemcích bernatického fojtství, které předtím odkoupila. Po křestním jméně majitelky pak byla osada také pojmenována. Majitelka mohla nechat v nové osadě postavit mlýn, šenk, držet řezníka i jiné řemeslníky. Osada měla právo várečné i právo pálit kořalku. Pavlínka měla roku 1836 dvacet domů a 110 obyvatel. Po zániku vrchnostenské správy osada úředně náležela pod obec Bernartice. Největšího rozmachu a početní velkosti dosáhla osada v první polovině 19. století, kdy zde žilo přes sto osadníků, v dalších letech jejich počet zvolna klesal. Přesto zdejší formanská hospoda byla vyhlášeným místem setkávání povozníků s pašeráky. Vedle zemědělských usedlostí stál v osadě i mlýn, který využíval síly Lánského potoka a svou moukou zásoboval široké okolí, a již zmiňovaný hostinec. V roce 1930 se zde nacházelo 17 domů a 65 obyvatel (všichni německé národnosti, z toho 4 cizinci). Ještě v roce 1939 žilo v osadě 59 obyvatel. Po roce 1945 bylo veškeré obyvatelstvo vysídleno a osada již zůstala prázdná.