Porážka nacistů v roce 1945 sice ve svém důsledku znamenala odsun místních obyvatel, ale osada uprostřed úrodných polí byla zanedlouho poté alespoň částečně dosídlena. Velkostatek převzaly státní statky. Mnozí, hlavně však ti, kteří přišli z jiných profesí, brzy poznali, že práce v zemědělství je náročná. Nevydrželi zde tedy dlouho a část jich odešla.

V 50. letech přivítala osada nové obyvatele. Nejprve přišel s rodinou Řek Jorgos Ivesku, v 50. letech 20. století bylo v rámci Akce „Kulak“ (komunistickou mocí prováděné nucené přesidlování nepohodlných sedláků a odpůrců kolektivizace) přemístěno do osady Kohout několik selských rodin z jindřichohradeckého okresu. Na Kohoutu žily cca 5 let, teprve poté se směly vrátit domů. Místní na ně vzpomínali jako na vynikající zemědělské odborníky, kteří si věděli rady v každé situaci. Po jejich odchodu z Kohoutu odcházeli i zbylí dosídlenci z první vlny.

V 60. letech se osada postupně vylidnila a neobsazené a rozpadající se domy většinou zlikvidovala armáda. Statek byl však zachován a byl v něm umístěn výkrm býků a prasat. V této době v osadě už prakticky bydleli jen ti, kteří pracovali na statku. Posléze zanikla i hospoda, která byla nadále využívána jako základna a sezónní ubytovna pracovníků, kteří na Javornicku prováděli meliorace.