Po roce 1945 byly etapovitě odsunuty téměř všechny německé rodiny, ve vsi zůstaly dále žít jen čtyři. V roce 1948 byla do Hraniček na krátko přemístěna jedna rodina, ale již v roce 1949 byli všichni obyvatelé vystěhováni, a ves zůstala prázdná. Do Hraniček nebyl v rámci dosídlení nastěhován ani jediný člověk a tak byl úpadek vsi nevyhnutelný. Tomu dopomohli i obyvatelé z okolí, zvláště z Nových Vilémovic i početní Řekové (do Nových Vilémovic dosídlení v roce 1949), kteří rozebírali a odnášeli vše, co mělo ještě nějaký užitek. Plánovanou a řízenou demolicí (např. kostelík byl vyhozen do povětří) v letech 1959/60 pak dokonala ženijní vojska Československé lidové armády, tak jako na dalších horských osadách. Jen ironií osudu a hrou náhod se podařilo lesnímu dělníku Franzi Schlegelovi zpětně nastěhovat do svého domu, jehož rodina zde žila do roku 1970. Poslední stavbou je dnes horská chata vlastněná členy bavorské královské rodiny Wittelsbachů. Na místě původní osady se rozkládá louka s několika zbytky zdí. Na místě kostela stojí dřevěný kříž.