Koncem 17. století vznikla 2,5 km západně od Vlčice osada Hřibová (do roku 1948 Pilcberk) jako součást lenního statku ve Vlčicích, pojmenovaná podle přilehlé stejnojmenné hory. Zdejší obyvatelé byli drobní zemědělci, kteří podle nevelké výměry polností byli nazýváni zahradníky. Nepříliš úrodná horská políčka nebyla schopná početné rodiny uživit, a tak si muži přivydělávali sezónní prací v lese nebo jako podruzi u bohatých sedláků v Uhelné a ve Vlčicích. Výjimkou nebyly ani jarní odchody zedníků a tesařů za prací do bohatšího sousedního pruského Slezska a jejich návrat v době, kdy do rodné vesničky pomalu přicházel první sníh. Na okolních horských loukách se pásl dobytek a jeho prodej přinášel hospodářům cenný zdroj příjmů. Každá rodina se snažila být soběstačná. V chalupách se pekl chléb, hospodářství poskytovalo zdroj mléka, másla, vajec i drůbeže a za nákupy do podhorských vesnic se sestupovalo jen v období tradičních trhů.

Nezbytnou součástí osady byl hostinec (připomínán od roku 1722), který se stal také významným společenským a kulturním centrem zdejšího místa. V roce 1894 došlo v osadě k výstavbě kostelíčku zasvěcený Matce Boží, jenž byl spravován farou ve Vlčicích. Po zavedení povinné školní docházky v době vlády Marie Terezie bylo nutné vyřešit otázku vzdělávání dětí z Hřibové, protože pro ně bylo obtížné a v zimě takřka nemožné navštěvovat školu ve Vlčicích. Mezi léty 1800 až 1860 existovala v osadě také jednotřídní škola. V roce 1806 žilo v osadě 123 obyvatel v 23 domcích. O třicet let později měla Hřibová ještě o jeden dům více a 141 obyvatel. Později však počet obyvatel v osadě klesal a na počátku minulého století bydlelo v osadě jen 89 obyvatel v 23 chalupách. Před druhou světovou válkou jich bylo už pouhých 70. Ve 2. světové válce padlo 9 místních obyvatel.